Pro další informace o ponyplay a příbuzných oborech můžete navštívit následující weby.

Stránky v českém jazyce

• BDSM.CZ - nejstarší český server o sadomasochismu ve všech jeho podobách
• Tom BDSM - Tomovy stránky, obsahují i pár věcí na téma ponyplay
• Jsem pes - příbuzné stránky, věnující se dog play

Stránky v angličtině

• Pony Play Links - asi největší rozcestník odkazů na stránky o ponyplay
• The Human Pony Registry - databáze koní a jezdců
• Bridgewood - britský BDSM klub, zabývající se mimo jiné ponyplay
• CPony - obsáhlá stránka obsahující spoustu informací, materiálů a návodů
• KinkyPonygirl's Blog

Národní přebor všestrannosti antropomorfních koní ACHAK ČR 2012

Jizerské Hory 25.-27. května 2012, akce pod zaštitou srazu bdsm-klub.bondage.cz, více na http://www.bdsm-klub.bondage.cz/sraz_25-27_05_12/

Vyhlášené soutěže:

• parkur (běh přes překážky)
• vozatajská soutěž (závody se sulkou)
• drezura
• divácká soutěž o nejkrásnějšího koně a kobylku srazu 

Starší akce

Postupem času (dílem až je vyšťourám z archivů, u těch novějších, až je napíšu) sem budou doplněny informace a reportáže z předchozích ponyplay akcí.

• Sraz Jizerky II
  • Reportáž na BDSM.CZ
  • Fotogalerie
• Horská tvrz
  • Open air sraz, v jehož rámci se uskutečnily i parkurové a vozatajské závody
  • Fotogalerie
• Nebe peklo ráj
  • Filmová propagace ACHAK! V rámci natáčení dokumentu Davida Čálka o českém úchyláctvu Altair s Kristýnou předvedli anthro koňský parkur.
  • Více informací najdete na webu projektu.
• Open air sraz Takonín
• Halový parkur na Bílé Hoře
• Open air sraz Orlík
  • První větší akce, konaná v roce 2004.
  • Fotogalerie

PonyPlay přináší kromě spousty radosti také bezpečnostní a zdravotní rizika o kterých by jste měli vědět a snáze se jich tak vyvarovat.

Pokud tedy hledáte partnera buďte velmi opatrní - a to platí na obou stranách. Ve své praxi jsem se už setkal se značně šílenými požadavky ze strany pony typu vytrhání zubů (kuli uzdění) nebo uřezání prstů na nohou (kuli kopytům). Opravdu důrazně doporučuji se podobným cvokům vyhnout, to už není hra, to je na psychiatra nebo na trestní oznámení (pokud by se to realizovalo).

Pokud už BDSM partnera máte a chcete jen rozšířit svoje aktivity na ponyplay mohli jste předchozí odstavec přeskočit, ale připomenutí myslím není na škodu :)

Zranění:
Pád
Nejčastější bývá že pony zakopne a dá si na hubu. Jelikož pony obvykle nemá k dispozici ruce, bývají následky pádu horší než u lidí. Doporučuji tedy provozovat ponyplay na měkkém a poddajném povrchu (např trávník nebo doma koberec)

Pád jezdce
Pokud jezdec sedí na ramenou ponyho "na dvou" musí počítat s tím že pokud pony zakopne tak poletí na zem taky (a to jako první) s tím že jeho hlava bude padat na zem z výšky zhruba 2,5 metru. Když jezdec drží v rukou uzdu a bičík také nemá příliš možností se rukami efektivně bránit následkům pádu. Kůň sice obvykle padá většinou směrem dopředu, ale občas může upadnout i na bok nebo dozadu. Jezdecká přilba jistě není na škodu, při pádu dozadu vám krční páteř neochrání.
"Hloupý kůň který upadne, hloupější jezdec který pobízi koně do cvalu když kůň už sotva plete nohama"
Nepřeceňujte možnosti svého pony.

Pád s vozíkem (sulkou/gigem)
Hrozí dvě hlavní a vážná nebezpečí. Sulky mají poměrně vysoké těžiště a hrozí tak jejich převrácení v prudkých zatáčkách.
Ještě horší je varianta kdy poník zakopne a upadne směrem dopředu.
Uvědomte si že pony se sulkou a jezdcem za zády může při jízdě s kopce mít rychlost víc než 30 km/h tedy jako sprinteři. Většinou se jezdí na pevném povrchu a pád obličejem například na asfalt může být při takovéto rychlosti devastující.
Pokud je pony pevně připoután k vozíku mohou být nasledky pádu ještě horší.
Důležité je vnímání rychlosti. Zatímco jezdec křičí "hyjé" a poníka pobízí, koník usilovně brzdí aby nezabil sebe a svého jezdce.  Jezdec musí znát limity svého pony ! (pohled na rychlost bývá z hlediska pony a jezdce obvykle diametrálně odlišný)

Zhmožděniny
Pony rádi hezká "kopýtka", nechte si podobné frajeřiny do ložnice, na drezůru, nebo maximálně do paddoku. Na tréning by pony měl(a) mít sportovní boty. Na závody pevný kožený boty s širokou podrážkou typu farmy/kanady/kozačky bez podpatku. vymknutý kotník nebo natržený šlachy za tu krásu opravdu nestojí. Už několikrát jsem ošetřoval upadlý pony a to používám jen normální boty s vyšší platformou a podpatkem. Pokud jste si opravdu "jistí v kramflecích" můžete zkusit něco extravagantnějšího a estetičtějšího, ale buďte si jisti že to výrazně zhorší vaše časy.

Otlaky/odřeniny
Příliš volné postroje dřou, příliš utažené tlačí. Naučte se nauzdit svého pony tak aby mu postroj byl příjemný, netlačil ho, nedřel ho. (to co je supr SM zážitek na 5 minut rozhodně nemusí být stejně příjemné na hodinovou projížďku nebo výcvik)

Uzda/stihlo
Nikdy! (snad s vyjímkou nazkoušených krátkých reklamních a exhibičních akcí) nepoužívejte skutečné koňské kovové stihlo. Hrozí poškození zubů a dásní. Doporučuji stihla z měkčeného PVC nebo Polyuretanu. Stihlo by mělo být delší aspoň o pár cm aby nedřelo koutky rtů.

Ocas
vyzkoušejte jaký anální kolík se vašemu pony hodí (a zda vůbec). Rektum je velice citlivá část těla a je třeba být mimořádně opatrný. Každopándně pony by měl(a) ocas mít :) pokud buttplug nevyhovuje použijte podocasní pás nebo třeba tanga s připevněným ocasem.

Onemocnění:
Přehřátí / uhřátí / úžech / úpal / nastydnutí
při outdorových akcích hrozí pony při zvýšené námaze přehřátí - zejména pokud má latexsuit nebo podobně, také nedostatek kyslíku když nemůže dýchat kůží (zhruba 30 % kyslíku vstřebáváme kůží). Pokud je jen v postroji hrozí mu úžeh nebo úpal, nezapomeňte ho tedy namazat krémem s UV filtrem. Pokud je chladno je třeba po skončení akce i jen mírně zpocené pony zakrýt dekou a rychle vytřít dosucha aby nenastydli.

Srdce plíce
Při delších projížďkách nebo tréningu by jste měli pravidelně (cca 10-15 minut) kontrolovat koníkovu tepovou frekvenci a pravidelnost dechu. Ideální jsou sportovní hodinky, kdy pony má čidlo tepu na hrudi a jezdec má hodinky s údaji na ruce.

Namožení svalů
před zahájením aktivního tréningu nebo závodů je třeba poníka rozhýbat a po ukončení nechat do klidu "vyklusat" tedy začít pomalým krokem, přejít na klus, trysk si nechat na závod a po závodu v opačném gardu přejít pomalu do kroku . Pokud by jste šli bez přípravy rovnou do rychlého běhu hrozí poníkovi velmi reálně namožení lýtkových a steheních svalů. (a věřte že to bolí a dlouho)

24/7:
Iluze
24/7 je nádherná iluze, ale pokud nemáte zkušenost a praxi tak se do toho vůbec nepouštějte. Představa že pony bude neustále v "kopytech" v postroji a ocasem v zadku je sice parádní ale fakticky nerealizovatelná.
Zřejmě by jste svýho/svou pony vezli po pár dnech do nemocnice.
Osobně kromě možnosti stopky používám takzvané "okno" kdy se pro daný čas ruší pravidla a tváříme se že jsme uplně normální a pony si může odpočinout od postrojů a zároveň říct co se jí/mu líbilo, kde bych měl přitvrdit a kde brzdit. "Okno" je dobré dělat ze začátku třeba jednou denně (shrnutí a zhodnocení daného dne) a postupně interval prodlužovat až třeba na jednou měsíčně.

Smlouva
ve stylu tzv "otrocké smlouvy" dělám smlouvu "o přijetí koně do stáje" nemá to sice naprosto žádnou právní hodnotu (asi těžko s tím půjdete za advokátem aby vám to orazítkoval) ale má to hodnotu pro vás aby jste si dopředu vytyčili mantinely a hranice ve kterých se oboustraně a konsensuálně chcete pohybovat

Krmení
lidskýmu pony nebude stačit seno a oves. V krmení pro pony by mělo být hodně zeleniny, ovoce, samozřejmě chleba, ovesný nebo kukuřičný vločky s jogurtem, masový vývar, za odměnu cukr a sušený maso - počítejte s tím že váš steak v restauraci výjde levněji než krmení pro pony :)
Pony by měl mít stále k dispozici vodu.

Hygiena
při 24/7 se o svého pony musíte postarat opravdu po všech stránkách tedy i ho umýt, vyhřebelcovat, čistit mu uši, nozdry, zuby, pohlaví. Pokud chcete mít poníka zdravého a čistého zabere to opravdu dost času.

Ohrada
pokud pony není ve výcviku nebo jiné řízené aktivitě měl by mít nasazenou stájovou uzdu a měl by vědět že mu to dává jistou volnost. Osobně to řeším tak, že pokud má pony stájovku tak dům je "ohrada" po které se může volně pohybovat.

Ustájení
Nekteří pony mají touhu spát na slámě ve studené maštali. To bych rozhodně nedoporučoval. Pokud máte kamené sklepení s tou správnou bdsm atmosferou a jen 10 stupni celsia, použijte ho na krátkou scénku nebo focení, pony pak zabalte do deky a odveďte do tepla. Poníka netřeba rozmazlovat, ale měl by mít aspoň kavalec, slamník nebo matraci a deku na přikrytí a alespoň 15°. Počítejte s tím že koně jsou občas prdlý a v rámci zachování jejich vlastního zdraví jim vymezte přesně rozumné místo na spaní. (jinak se vám může stát že po ránu najdete dvoumetrovýho koně naskládýho do křesla v obýváku s tím že se mu tam líbí)

Rubber-man

Je všeobecně známo, že koně neumějí mluvit a své pocity vyjadřují "řečí těla", tedy pohyby a postojem. Připravili jsme pro vás základní slovník, aby jste se svým antropomorfním koníkem mohli snáze komunikovat. Každý kůň se může vyjadřovat trochu jinak a každý pán může mít jiné požadavky na vyjadřování svého pony, takže tento slovník berte pouze jako doporučení jak by se pony měl chovat. Doplnění, poznámky a komentáře jsou vítány. Vycházíme přirom z některých projevů skutečných koní.

• Ano = kývnutí hlavou dolů (obvykle dvakrát)
• Ne = kývnutí hlavou a posléze celým tělem zprava doleva
• Prosím/chci/nemůžu se dočkat = kývnutí hlavou dolů (obvykle dvakrát) a hrábnutí levou nohou (také dvakrát)
• Nevím/nejsem si jist= kůň skládá hlavu (bradu/tvář) na své rameno (obvykle pravé)
• Nerozumím = kůň otáčí hlavu co nejvíce dozadu
• Je mi smutno = kůň dává bradu na hruď a dívá se dolů
• Stydím se = kůň dává bradu na hruď a má zavřené oči
• Je mi špatně/potřebuji ošetřit = kůň je předkloněn a má jednu nohu zvednutou nebo pokrčenou a stojí jen na špičce
• Chci se mazlit/chci podrbat = kůň dává jezdci hlavu na rameno
• Chci se hodně mazlit/chci laškovat/chci zlobit = kůň kouše jezdce do zad nebo hrudi nebo mu olizuje ucho a tvář
• Je mi fajn = kůň leží na zádech s pokrčenýma nohama a smýká sebou do stran
• Pozdrav = kůň se předkloní, skloní hlavu a poklesne v kolenou tak že levá noha je vepředu a pravé koleno níže než levé
• Královský pozdrav/poděkování pánovi = kůň se předkloní, skloní hlavu a poklesne v kolenou tak že levá noha je vepředu a pravé koleno se dotýká země tak dlouho dokud nedostene pobídku ke vztyčení
• Jsem připraven = kůň zvedá jednu nohu (obvykle levou) špičkou kopyta směrem dolů
• Jsem naštvanej/neštvi mě = kůň vyhazuje nepravidelně nohou dozadu
• Nemluvím s tebou =  kůň se schoulí tak že hlavou se téměř nebo úplně dotýká své nohy
• Nudím se = kůň okusuje plnou misku/žlab/uzdění/cokoliv okolo
• Mám hlad = kůň okusuje prázdnou misku/žlab/uzdění/cokoliv okolo
• STOP = kůň opře hlavu čelem o zeď/strom/zem a čelem soustavně poklepává

Hlasové projevy koní do slovníku nezařazuji protože různé varianty "pfrr" a "ihaaa" vyjadřují celou škálu koňských pocitů (mnohdy značně nesourodých) a je třeba je považovat spíše za citoslovce.

Rubber-man

Nejjednodušší je kontaktovat nás e-mailem na adrese achak@bdsm.cz.

Osobou, která za ACHAK stojí, je Michal Altair Valášek. Moje osobní stránky najdete na www.rider.cz.

Asociace chovatelů antropomorfních koní je součástí Projektu BDSM.CZ.

Pravidla drezury antropomorfních koní, verze 1.1, vyhlášeny a platné ode dne 1. září 2004

Všeobecná ustanovení

1. Drezura je soutěží, při které se prováděním předepsaných úloh prověřují dvojice jezdců a koní na soutěžním obdélníku. Tyto úlohy mají prokázat klid, uvolněnost a ovladatelnost koně a dovednost jezdce v ovládání koně.
2. Dvojice získává kladné body za správné provedení drezurních úloh. Vítězem se stává dvojice s největším počtem kladných bodů.
3. Všichni soutěžící se musejí řídit zásadou fair play.

Účastníci

1. Do soutěže nastupují účastníci vždy ve dvojicích jezdce a koně. Jedna osoba smí v rámci jedné soutěže vystupovat v roli jezdce i koně, pokud tím nenarušuje průběh soutěže.
2. Účastníci jsou povinni přihlásit se dle pokynů pořadatele (zejména včas a předepsaným způsobem). Pořadatel zapíše jejich jména do výkazu o průběhu a výsledcích a přidělí jim startovní číslo.
3. Povinným vybavením jezdce je jezdecký nebo drezurní bič.
4. Kůň musí mít oči zavázané páskou, přes kterou nemůže vidět.
5. Kůň smí být vybaven dle uvážení jezdce jakýmkoliv způsobem, pokud tím není ohrožena bezpečnost ostatních závodníků. Například postrojem, ohlávkou, vodítkem, análním kolíkem a podobně.
6. Jezdec zodpovídá za chování svého koně a je povinen zajistit, aby jeho kůň neohrožoval plynulost soutěže, neohrožoval diváky a neznečisťoval prostory konání soutěže. Taktéž sám je povinen zdržet se jednání, které by k tomu vedlo. V případě porušení této povinnosti může být dvojice vyřazena ze soutěže.

Úlohy a bodování

1. Startovní a cílová čára musí být jasně vyznačena.
2. Měření času začíná a končí v okamžiku, kdy kůň protne startovní a cílovou čáru.
3. Nástup ke krasojízdě. Jezdec přivede koníka na startovní čáru.
4. Základní postavení. Koník stojí čelem ke středu soutěžní plochy. Toto nasměrování se ještě nehodnotí. Hodnocení začíná startovním pokynem ve směru ke středu pole. Kůň musí jít krokem.
5. Zastavení. Kůň musí na tomto bodě zastavit. Jeho nohy jsou vedle sebe. Po zastavení se pokračuje v cestě. Ohodnocení: nezastavení - 0 bodů; nohy nejsou souběžně - 1; nohy souběžně - 2.
6. Obkreslení rohů. Všechny čtyři rohy musí byt obkresleny co možná nejlépe až k příští figuře. Ohodnocení: Za každý skvěle obejitý roh - 1 bod.
7. Obkreslení kruhu. Kruh musí být předveden co možná nejkulatější a nejstejnoměrnější. Ohodnocení: žádný kruh - 0; kruh není kulatý - 1; jako podle kružítka - 2 body.
8. Prudká zatáčka a zrychlení (trysk). Koník prudce zrychlí a přeběhne rychle soutěžní pole a co možná nejpřesněji opíše úhlopříčku. Ohodnocení: správně provedená zatáčka - 1; úhlopříčka rovná a přesná - 1; kontrolovaná rychlost - 2 body.
9. Běžná rychlost a prudká zatáčka. Koník musí zpomalit a správně prudce zatočit za roh. Ohodnocení: krásně obkreslený roh - 1 bod.
10. Chůze krokem vzad. Koník bude zastaven a musí provést třikrát podle signálu opratěmi krok vzad. Ohodnocení: zastavení - 1; chůze vzad - 1; 3 kontrolované kroky vzad - 1 bod.
11. Obkreslit číslici osm. Oceněna bude přesnost kroužků. Číslice musí být umístěna v plném čtverci vpravo nahoře soutěžního pole. Ohodnocení: krásně obkreslená číslice osm - 4 body.
12. Konec. Po následujícím obejití rohu (1 bod) končí krasojízda ve středu soutěžního pole. Vozka (jezdec) se otočí směrem k porotě. Ohodnocení: nezastavení - 0; nohy nejsou souběžně - 1; nohy v základní pozici (souběžně) - 2.
13. Následně může být uděleno až pět bodů za soulad, chování a držení těla. Tak budou oceněny obzvláště vysoké kroky, plynulé přechody z figury do figury a dobrovolnost reakcí na pokyny.
14. V průběhu závodu smí jezdec jít (běžet) před koněm, za ním nebo vedle něj, ve vzdálenosti nejvýše 2.5 metru.
15. Kůň po celou dobu závodu nesmí být ovládán hlasově, s vyjímkou hlasových povelů pro start a pro zastavení.

Hodnocení

1. Kladné body se udělují za provedené úlohy tak, jak bylo uvedeno.
2. Cílem dvojice je provést všechny předepsané úlohy na obdélníku a získat přitom maximum kladných bodů. Při shodném počtu bodů vítězí dvojice, která závod dokončila v kratším čase.
3. Dvojice je v daném kole vyloučena při úplném odmítnutí poslušnosti koně.
4. Běží se nejméně jediné kolo.

Povinnosti pořadatele

1. Zajistit drezurní obdélník.
2. Provést registraci závodníků.
3. Řádně vyplnit Výkaz o průběhu a výsledcích závodu a zajistit jeho doručení ACHAK.
4. Delegovat 1-5 člennou porotu, v porotě nesmí být nikdo ze závodníků.

Nechci vám dělat školení nebo agitaci, ale pro ty, co ponyplay láká a bojej se finanční náročnosti chci říct pár dobře míněněch rad.

Tedy hlavně nebojte se !

Bylo by asi hloupý ponyplay zavrhnout po tom co se podíváte na nějakej profi web a řeknete si "hmm tak na takovejde postroj já nikdy nebudu mít, tak to se na to rovnou vykašlu" Když pro začátek pomineme sulku na kterou opravdu budete potřebovat dílnu a pár dní práce, nebo aspoň pár tisíc korun a někoho s dílnou, bude vám na ponyplayový vybavení pro začátek stačit párset korun a několik hodin práce. Postroje přece nemusej bejt hned nazačátek z luxusní kůže ? i u opravdovejch koní se požívají nylonový postroje.

V první řadě budete asi potřebovat nějakou příručku o jezdectví (třeba z levnejch knih za 39 korun, to je v podstatě jedno) aby jste si udělali představu "vo co gou", taky se hodí návštěva nějaký komerční jízdárny, kde můžete lecos vokoukat a mnohdy se můžete i vyptávat ("proč je tendle řemínek takhle a proč tam je?").

Asi vám bude jasný, že člověk má poněkud jinou fyziognomii než kůň a že postroje, které jste právě s nadšením okoukali bude potřeba trochu poupravit než začnete s šitím. Takže si vduchu spojte to co jste viděli, to co jste si přečetli v příručce a to co máte ve svý fantasii, vemte krejčovskej metr, papír, tužku, naskicujte si lidskou postavu a začněte na ní domalovávat vaší představu. odbočka: mě osobně se takzvaný "suity" na ponících moc nelíběj, a taky jejich výroba je podstatně složitější a dražší takže se bavíme o klasickejch postrojích, což je v postatě jen pospojovaná soustava řemínků. Ostaně žádnýho čtyřnohýho koně jsem ještě neviděl celýho oblečenáho do latexu nebo koženky. OK ?

Když pomalujete několik papírů zjistíte, že ono vlastně není moc co vymejšlet a že řešení uzdění jsou všeho všudy asi 4 takže v podstatě si stačí nějaký vybrat, vzít si ten metr a rozměrově ho upravit na sebe, svýho partnera nebo někoho jinýho. Já osobně se snažím dělat všechno universální tak, aby daný postroj padnul komukoli. Stejně jako u opravdovejch koní proto tam jsou ty přezky, aby se to dalo nastavovat, že :)

Když se vypořádáte s touto "přípravnou" fází, vezměte si další papír a rozkresle si ten postroj po kusech a "naležeto" a nezapomeňte si udělat seznam kolik budete potřebovat přezek, oček a karabinek. A pak hurá nakupovat. Pokud fandíte gumě (jako já) musíte vyhledat nějakou speciálku na gumu kde vám rádi prodají za pár korun metr čtvereční gumy, kterou si snadno doma nařežete do patřičných tvarů a rozměrů, pokud gumu nepreferujete vyražte do obi pro nylonový řemínky.

Přezky koupíte v galanterii, očka, déčka a karabinky v železářství, dřevěnou štangli a plastovou hadici na stihlo taky v obi nebo podobně. pokud vyžadujete aby váš koník měl ocas, budete taky muset asi zaběhnout do sexshopu pro anální kolík (ale můžete použít i rukověť posilovací gumy nebo drsňáci můžou použít i dřevěnou rukověť k srpu - taky v železářetví za pár korun).

Pak budete potřebovat akorát volamovací nůž, nějakou (např. plastovou) podložku na řezání, nůžky, šídlo, děrovací kleště, velikou jehlu, špagát, patexovku nebo pájku a můžete se vrhnout směle do díla.

Když došijete a napasujete na svýho "koně" stačí dojít do prodejny pro koně a koupit si drezuzní bičík (cca od 200 korun). A zavolat hyjé!!!

Nejjednoduší provázkové varianty od TheVeterinarian, viz obrázky:

(autor: RubberMan)

V souladu se svým hlavním posláním, kterým je metodická a organizační podpora závodů antropomorfních koní vyhlašuje ACHAK pravidla jednotlivých disciplín a stanovuje jednotné podmínky hodnocení výsledků.

Naše pravidla jsou velmi volně inspirována skutečnými pravidly jezdeckých soutěží. Ta najdete v češtině na stránkách České jezdecké federace a v angličtině, francouzštině a arabštině na stránkách Fédération Equestre Internationale.

Tato pravidla jsou závazná pro všechny akce pořádané pod záštitou ACHAK:

• Parkurové skákání
• Drezůra
• Zručnost se sulkou
• Barrel race
• Soutěž o nejlepšího koně

Protože zkratka ČKD je historicky obsazena jiným významem, než Často Kladené Dotazy, nezbývá nám, než se spokojit s anglickým FAQ - Frequently Asked Questions. V případě, že i po přečtení tohoto dokumentu máte nějaké dotazy, neváhejte nás kontaktovat.

Co je to antropomorfní kůň?

"Antropomorfní" znamená "člověku podobný". Antropomorfní kůň by byl tedy vizuálně kříženec koně a člověka, třeba člověk s koňskou hlavou. My tento pojem používáme pro lidi, kteří si v rámci (obvykle erotické) hry hrají na koně. Také se jim říkáponyboys nebo ponygirls. Celé této aktivitě se obvykle říkáponyplay ("hraní na koně"). Podrobnější informace najdete například v angličtině na Wikipedii.

Antropomorfní koně nemají tedy s těmi skutečnými vůbec nic společného.

Co jste za asociaci?

ACHAK ve skutečnosti není žádný reálný právní subjekt. Jedná se o částečně recesistickou společnost několika lidí, kteří si pro vzájemnou informovanost svou i osvětu prosté veřejnosti vymysleli stránky a v parodii na různé skutečné chovatelské svazy je nazvali Asociací chovatelů antropomorfních koní.

Pokud hledáte skutečné chovatelské svazy, podívejte se například na web Asociace svazů chovatelů koní.

Co mají antropomorfní koně společného s těmi skutečnými?

Prakticky nic. Hrajeme si na koně, i když pravda trochu sofistikovanějším způsobem, než když vás tatínek vozil "na koníčka" jako škvrně. Hodně lidí, kteří se zajímají o ponyplay, se věnuje i skutečnému jezdectví, ale není to pravidlem ani podmínkou. Ponyplay nemá nic společného se zoofilií, bestialitou nebo týráním zvířat.

Takže ponyplay je hlavně sexuální praktika?

Řečeno s klasikem, ano i ne. Ponyplay je typicky spjata se sadomasochismem, přičemž dominantní patrner je "jezdec" nebo "trenér" a submisivní je "kůň". Pro někoho je to fetiš, pro někoho projev dominantního a submisivního stavu, pro někoho je to zábava, všechny přístupy jsou možné. Nepředstavujte si nicméně žádné sexuální orgie, i když je ponyplay pro někoho erotická záležitost, lze ji považovat spíše za určitou formu inspirace nebo předehry.

Když je to sadomasochismus, tak to musí bolet, ne?

Nemusí. Ale může, pokud si to výslovně vyžádáte. Záleží na vkusu a preferencích zúčastněných. Ponyplay může být - a obvykle je - jemná a citlivá záležitost, ostatně není v zájmu jezdce trápit svého koně, a to ani toho antropomorfního. Nicméně pokud si to oba přejí, samozřejmě že koník může skončit se zadkem červeným od bičíku.

Musí být kůň nahý? Nebo v postroji?

Obecně závisí na libovůli zúčastněných, jejich vkusu a míře exhibicionismu. V případě "veřejných" akcí pořádaných ACHAK se vyžaduje alespoň symbolické "uzdění", ale jinak může mít koník cokoliv od holé kůže, postroje, kalhot a trička až po komplikovaný kostým s maskou.

Jaké jsou vaše veřejné akce?

Pro řadu lidí (ne pro všechny) je ponyplay spojeno s jistou mírou exhibicionismu. Rádi se předvádíme před někým, kdo o to stojí. Proto občas pořádáme veřejné, nebo spíše poloveřejné "závody", kde této touze dáváme průchod. Tyto akce se konají zpravidla v rámci nějakého většího BDSM srazu nebo párty, takže se jich i jako diváci účastní spíše omezená skupina lidí - kteří sice nejsou sami na ponyplay, ale mají zase jiné zajímavé zájmy :-) Takže akce jsou takové "veřejné s ručením omezeným" a nemusíte se bát, že se ztrapníte.

Na stránkách najdete některé fotografie. Ty byly pořízeny a zveřejněny s výslovným souhlasem účastníků. Na akcích obecně platí poměrně přísná pravidla, která mají za cíl ochránit soukromíúčastníků, kteří si to přejí.

Můžu se účastnit závodů, i když jsem předtím netrénoval/a?

Jistěže! A budete na tom stejně, jako všichni ostatní, upřímně řečeno. Ačkoliv se tento web tváří oficiálně a formálně, je to jenom součást hry a image. Účast na závodech nevyžaduje žádnou zvláštní kondici, znalosti nebo dovednosti. Nejhorší, co se může stát je, že prohrajete - a ani to zdaleka není jisté. V každém případě, i když prohrajete, každý ocení vaši odvahu a smysl pro legraci. Nicméně nemůžeme ručit za reakci vašeho partnera, nebude-li s vaším umístěním spokojen ;-)

Pony play ? co je to za úchylku ? lidé si dnes neváží tradičních hodnot a vymýšlí nějaký novoty aby se odlišili !

Podle historických pramenů se tato "novota" praktikuje cca 6000 let na asexuální-rituální rovině a více než 2000 let na rovině sexuální, takže zas o takovou novinku nejde.

Moc se mi "ponyplay" líbí, ale bojím se aby mě nezavřeli do blázince

Pokud se pony play provozuje mezi lidmy dospělými, svéprávnými a při vzájemné shodě a mimo veřejnost, není jakýkoli důvod k osočování, šikanování či perzekucím.

Jsem submisivní a chtěla bych být kobylka a najít si svého pána. Ale bojím se abych neskončila někde svázaná, zmrzačená a znásilněná v lese

Dobře si svého potencionálního partnera prověř než s ním začneš pony play (obecně jakékoli bdsm) ! Pokud se s někým seznámíš na netu, komunikuj s ním delší čas, než zvážíš zda je ten pravý. Přeptej se na něj na chatu zda ho někdo zná. Pokud se rozhodneš za někým vyrazit naživo, měla bys znát jeho skutečné jméno, adresu, telefon. Nevrhej se "rovnou na věc" povídej si (nejlépe někde na veřejném místě) o vašich představách, o tom co od toho vztahu očekáváte. Pokud se jeho chování bude lišit od toho co říkal na netu, vycouvej. Pokud tě bude chtít rovnou někam odvýst a a začít si "hrát" vycouvej.

Výše řečené samozřejmě platí obecně pro Fm Ff Mf Mm.

Jsem Dom ale zároveň bych chtěl být koněm, to asi nepůjde?

I mezi opravdovými koňmi jsou dominantní jedinci. Pokud najdeš dostatečně silného partnera může to být zajímavá "role play". (jezdci se nevysmívej i když víš že máš navrch)

Chtěla bych být kobylka, ale bojím se že bych na zádech chlapa neuvezla

Jezdí obvykle jen jezdkyně na silných ponících. Na ponynkách se až na vyjímky nejezdí. Při oficiálních závodech není žádná disciplína kde by se na pony sedělo.

Krok

Technicky řečeno je krok čtyřdobým chodem. Začíná levou zadní, pokračuje levou přední, pravou zadní a pravou přední nohou, popř. začíná pravou zadní a pokračuje pravou přední, levou zadní a levou přední nohou. Na jízdárně se při drezůře využívá velmi často a říká se mu běžný krok. Při parkuru nebo předvádění koně v pomalém chodu je krok často zvýšený, se zdůrazněnými fázemi – často už se nejedná o krok, ale přechází se v klus o dvou dobách, se stejným pořadím nohou jako v klusu. Tomuto kroku se často říká taneční krok. Podle Americké asociace pro pořádání přehlídek je zvýšený krok "chod, při němž kůň vysoko zvedá nohy, pomalý taneční chod s dobrým vyjádřením fází, živý".

Klus

Klus je diagonální chod na dvě doby, tj. vždy je v pohybu jedna zadní a protější přední noha. Podle okolností se může jezdec v sedle zvedat nebo zůstat sedět v jedné nebo druhé fázi chodu. Jezdec se ze sedla zvedá v okamžiku, kdy se začíná zvedat ta zadní noha, která je uvnitř okruhu, po němž se na jízdárně jede, a ta přední noha na vnější straně, která se dává do pohybu zároveň. Pokud se jezdí osma, mění se jezdcův rytmus podle směru, kterým se objíždí poloviny osmy – tj. jede-li se proti směru hodinových ručiček, jezdec se zvedá v okamžiku, kdy se zvedá levá zadní a pravá přední noha. Při objíždění druhé poloviny osmy po směru hodinových ručiček se zvedá zároveň s pravou zadní a levou přední nohou. Pokud se toto pravidlo dodržuje, má kůň méně problémů s vyvážením, protože vnější nohy musí na okruhu dělat delší kroky a zadní nohy jsou silnější než přední. Pokud jedete rovně, rytmus zvedání ze sedla občas prostřídejte, aby nohy koni zesílily rovnoměrně – jde o to, aby váhu jezdce nenesl jen jeden či druhý pár nohou.

Cval

Cval je třídobý chod. Začíná zadní vnější nohou, pokračuje stejnou přední a protější zadní nohou, které se dají do pohybu zároveň, a končí přední vnitřní nohou. Toto pořadí je důležité k tomu, že se kůň jedoucí do zatáčky může kolem nohy, kterou chod začíná, pootočit. Zatáčí-li se vlevo, začíná se pravou zadní nohou, pokračuje levou zadní a pravou přední najednou a končí levou přední. Zatáčí-li se vpravo, začíná se levou zadní, pokračuje pravou zadní a levou přední najednou a končí pravou přední. Kůň může zazmatkovat a začít ve druhé fázi pohybovat přední a zadní nohou na jedné straně těla, tj. začne např. cválat jako by zatáčel doleva a končí, jako by zatáčel doprava – není pak vyvážený a zbytečně se namáhá. Jezdec koně většinou zastaví a znovu se rozjede správným krokem. Přechod z klusu do cvalu není dovolen.

Pomalý chod

Pomalý chod je čtyřdobý, přerušovaný podélný chod. Pořadí nohou je stejné jako v kroku. Nohy se postupně zvedají do vzduchu, kde se na okamžik zastaví. Pomalý chod je silně kontrolovaný, s nohama zdvihanýma vysoko do vzduchu a pohybem dopředu daným akcí zadních spíše než předních nohou. Zadní nohy se zdvihnou vysoko pod tělo, předek koně je vytažený do výšky.

Mimochod

Mimochod je čtyřdobý chod se stejným pořadím nohou jako krok. Jedná se vlastně o zrychlený pomalý chod, kde se nohy střídají velmi rychle, vždy však v pravidelných, stejných intervalech. Čím rychlejší mimochod kůň zvládne, tím lépe, ale rychlost nesmí být na úkor dokonalého provedení. Mimochod se zahajuje z pomalého kroku a měl by být živý, hladký a působit přirozeně.

Jak začít s ponyplay? Co jsou to chody a jak to vypadá? Jak vyrobit uzdění?

Pokud si kladete tyhle otázky, právě jsme pro vás začali připravovat novou sekci "Tipy a návody", kde se na ně pokusíme odpovědět.

Autor: Michal Altair Valášek; Všechna práva vyhrazena, další použití či šíření bez svolení autora je zakázáno.

Začalo to jako takové obyčejné, horké, nudné, srpnové odpoledne. Z příjemného podřimování mne probudily kroky. Někdo přišel do stáje. Natočil jsem tím směrem pravé ucho. Někdo cizí. A nejistý, to se pozná podle kroků. Vystrčil jsem hlavu přes vrátka svého boxu, čímž jsem neznámého, který stál přímo před nimi, mírně dloubnul do zad.

Asi to budu používat místo kopnutí, protože alespoň v tomto případě ten efekt byl minimálně stejný. Vykřikl a otočil se na pětníku. Lidské myšlení mi asi bude vždycky připadat trochu zvláštní, ale co hledal tenhle chlapík ve stáji za štěstí, když ne koně? Když se probral z leknutí, tak mě pohladil po nose. Kostka cukru by nebyla? No dobře, zkusit se to musí. Chvíli tam divně postával a nepřítomně mě drbal na hlavě.

Když trošku poodstoupil, mohl jsem si svého společníka pořádně prohlédnout. Mladík něco málo přes dvacet, šlachovitý. A nejistý. Což mi až tak nevadilo, protože jak tak nevěděl co s rukama, pokračoval v drbání.

Buď jsem další kroky uslyšel o pár vteřin dřív než on, nebo měl extrémně dlouhé vedení. A byl dost lekavej, protože sebou zase cuknul. Přitom to byla jenom Martina, moje jezdkyně a vcelku hodná holka. Zařehtal jsem na pozdrav a ona mne symbolicky pohladila mezi ušima. A zase žádný cukr, ti lidé už dneska nevědí, co se patří.

A podívejme se, jak se dneska vyfešákovala. Že by kvůli tomu panáčkovi? Když jde za mnou, vezme si staré kalhoty a otrhané triko. Teď je jako ze škatulky: čisté rajtky, bílá košile... Přísně se zadívala na toho nejistého kluka. „Neříkala jsem ti, že se máš připravit?“

Pokynul hlavou směrem ke mně: „Nojo, ale on se tak dívá...“

„Vidí, ale nevykecá. A dělej!“

Nešťastně se na mne zadíval, ale pak se začal svlékat. Nedivím se, znám Martinu. Když řekne „A dělej“ tímhle tónem, nejlepší je prostě poslechnout. Jeden si tím ušetří spoustu nepříjemností.

„Dej ruce za hlavu.“

Ani bez šatů to nebylo o moc lepší. Můj první odhad byl v zásadě správný: hubený, šlachovitý. Přestože byl zhruba stejně vysoký, jako Martina, s jejími plnými tvary se měřit nemohl.

„Otoč se.“

Ani zepředu to nebylo o moc lepší. Když můj pohled doputoval k jeho rozkroku, neubránil jsem se posměšnému zafrkání. To jsem nevěděl, že lidé jsou na tom takhle. Pokud je to běžná norma, tak tedy ty lidské samičky docela lituju. Martina ho pleskla po zadku: „Hodnej, vidíš, že to jde. Tak tady počkej.“

Odešla do sedlovny. Za chvilku se vynořila s náručí výstroje. Proti vyjížďce nic nenamítám, ale to ho tady nechá takhle stát? Nebo poběží za námi? Nevypadá, že by nám stačil.

Moje jezdkyně začala rozplétat uzdečku. A k mému velkému překvapení ji nenasadila mně, ale tomu klukovi! Během pár okamžiků mu ji nasadila, přidala udidlo a připnula i otěže. Má to znamenat, že mám padáka? Něco jako sbal si svůj pytlík ovsa a sbohem? Pokud je to pravda, tak si moc dobře nevybrala. Tenhle kluk nevypadá, že by něco vydržel a pod sedlo se taky zrovna nehodí. Vždyť mu ho ani není kam položit.

„No, už začínáš vypadat jako pěknej koník,“ pochválila ho. Spíš jako šašek, pomyslel jsem si neuctivě. Pokud se mi ten nešťastník chce podobat, je to snaha jistě chvályhodná, ale čeká ho ještě hodně práce. Asi tak na tři životy.

Z další změti kožených řemenů se vyklubal postroj. Jeho nasazení ovšem zabralo trochu víc času. „Hm, nějak to není ono,“ zavrčela nespokojeně Martina. „Postroj by se měl dělat na míru, jinak nikdy pořádně nesedne. Do tohohle tě sice nacpu, ale nebyl stavěný na takové vyžle jako ty, takže to musím hodně utáhnout a stejně se to krčí.“ S nespokojeným výrazem se pokusila upravit zadní část postroje a někam elegantně zašmodrchat zbytečně dlouhý řemen. „No, protentokrát to bude muset stačit,“ rezignovala Martina.

Milému „koníkovi“ se tohle zacházení zjevně líbilo, i když ani ve zmohutnělém stavu nebylo jeho mužství nijak impozantní. Ale musím přiznat, že když byly všechny přezky řádně utaženy, vypadal v postroji docela dobře. No, rozhodně lépe, než bez něj – tak nějak přirozeněji. Možná by stálo za to, aby se lidé obecně zamysleli nad změnou stylu svého odívání.

I Martina si mého novopečeného kolegu zálibně prohlédla a popleskala ho po rameni. „Ještě pro tebe mám jeden dáreček, málem bych na něj zapomněla.“ Znovu zmizela ve dveřích sedlovny.

V pravé ruce držela bičík a v levé cosi podivného. Tak takhle prosím končí mé žíně! Podíval jsem se pořádně. No ještě že tak, ten „koňský ocas“ byl z nějaké uměliny a navíc to mělo na konci kus umělé hmoty. Ukázala to ustrojenému koníkovi, který přes udidlo začal cosi rychle huhlat. Ne tedy, že by tomu bylo moc rozumět, ale že se nejedná o projevy nadšeného souhlasu, bylo jasné i mně.

„Ale neprotestuj, každý pořádný kůň musí mít ocas. A protože tobě žádný nenarostl, budeš mít tenhle náhradní v zadku. Předkloň se!“

Nesouhlasné mrmlání nepřestávalo, navíc ten kluk začal couvat. Martina ho chytla za řemen postroje, přinutila předklonit a třikrát ho pořádně švihla bičíkem přes zadek. Okamžitě mu naskočily tři červené pruhy. „Řekla jsem předklonit,“ pokračovala poněkud naštvaně, „a neprotestovat!“

Povolila řemínek, který koníkovi vedl mezi půlkami, a jedním ne právě jemným pohybem mu do zadku zastrčila konec ocasu. Z opačného konce se ozvalo tiché zaskučení. „Ten kolík v prdeli ti bude aspoň pořád připomínat, že máš dělat, co ti přikážu,“ řekla jízlivě. S gustem znovu přitáhla řemen, čímž kolík zatlačila ještě hlouběji a zabránila mu ve vypadnutí.

Zadívala se na mne. Snaživě jsem zamával ocasem, aby náhodou nedošlo k nějakému nedorozumění. Asi to zabralo, protože obrátila svou pozornost zpět k mladíkovi. Odvedla ho ke dveřím do stáje a přivázala k zábradlí. „Počkej tady na mne, ustrojím Alta.“

Když jsem zaslechl svoje jméno, zastříhal jsem ušima. Že by přece jenom zábavné odpoledne? Taky že ano, vyvedla mne ze stání a ustrojila, i když sedlo mi nedala. Kluk od dveří nás pozoroval a tvářil se trochu závistivě.

Martina se mi vyšvihla na hřbet a pobídla mne do kroku. U dveří odvázala čekajícího mladíka. „Když tě mám cvičit, tak bys měl mít nějaké lepší jméno,“ řekla mu. „Michal není zrovna vhodné jméno pro koně, co myslíš? Budeš se jmenovat třeba... Falko.“

Michal, čerstvě překřtěný na Falka cosi nesrozumitelného zahuhlal. Martina si to vyložila jako souhlas. „Takže se seznamte, Alte, tohle Falko. Falko, tohle je Alter Ego, ale říká se mu obvykle Alt,“ zasmála se. „Tak jdeme, kluci.“ Znovu mne pobídla a Falka vedla na dlouhé otěži.

Vyšli jsme do rozpáleného srpnového odpoledne. Široko daleko ani živáčka, nikomu se asi ven nechtělo. Obešli jsme stáj a šli do výběhu k lesu.

Falko se motal vedle nás. Natáhl jsem hlavu dopředu a nasadil nejvznešenější a nejvybroušenější klus, jaký svedu. Nutno mu přiznat, že to ustál, tedy spíše uběhl. Běžel sice nemotorně, ale pořád vedle nás. Martina mi ostře přitáhla uzdu a klepla mne po pleci bičíkem. „Nepředváděj se! A nebuď zlomyslnej, nebo si tě vezmu do práce taky.“ Poslušně jsem tedy přešel do kroku, za což jsem byl po pár krocích pochválen popleskáním po krku. S touhle člověčicí aspoň jeden ví, jak na tom je, své momentální rozpoložení dává najevo dost zřetelně.

Došli jsme na kraj výběhu, kde je postavené kolbiště s pár překážkami a malý přístěnek. Martina ze mne seskočila a se slovy „tak běž“ mne pleskla po zadku. Ani jsem se nehnul. Tady se něco děje a já budu někde „běhat“? Ani náhodou. „No?!?!“ zahučela výhružně a významně pozvedla bičík. Dospěv k závěru, že není třeba hnát situaci až na ostří nože, jsem přece jenom o pár metrů popoběhl. Vlk se nažral a kůň mohl sledovat věci příští.

Moje jezdkyně zašla do přístěnku a vrátila se s lonží a dlouhým drezurním bičem. Odepjala Falkovi otěže a místo nich k ohlávce přidělala lonži. A začala milého koníka učit základní chody, krok, klus, cval... Rozhodně ho nešetřila, ke mně se tedy chovala mírněji. Na lidi holt musí bejt přísnost. I když tam možná svou roli hrálo i to, že vážím osmkrát víc.

Falko se ovšem učil vážně pomalu. Zejména klus mu vůbec nešel. Pořád vypadával z rytmu a zakopával o vlastní nohy. A to měl jenom dvě, nedovedu si představit, co by dělal, kdyby jich měl správný počet.

Docela slušně se přitom zpotil, nahá kůže se potem jenom leskla. Dovedu si představit, jak nepříjemně se do ní musely zakusovat kožené řemeny postroje.

Po jednom obzvláště podařeném kolečku klusu Martině definitivně došla trpělivost. Zavelela zastavit, chytla Falka za ohlávku a odvedla ho k přístěnku. „Kleknout, vystrčit zadek!“ Když to nešikovný koník udělal, chytla ho za ohon a jezdeckým bičíkem mu jich na holou zadnici vysázela nepočítaných.

Vážně to neodbývala a tomu klukovi jsem vůbec nezáviděl. Já jsem něco podobného zažil naštěstí jenom jednou. I když s odstupem času musím uznat, že jsem si to tenkrát za to kousnutí zasloužil, nepatří to k mým nejpříjemnějším zážitkům. Falko to ovšem nesl statečně, snažil se nekřičet a zakousl se do udidla. Ale i tak mu občas uniklo nějaké to zaskučení. „Tak, doufám, že se budeš víc snažit, mazej,“ zakončila své výchovné působení Martina.

Abychom byli objektivní, bylo to lepší. Sice ne o moc, ale viditelně se snažil, což i přes nevalný celkový výsledek asi po deseti minutách uznala i jeho cvičitelka.

„Pauza, musíš si taky trochu odpočinout.“ Odvedla zpoceného Falka k přístěnku. Zálibně se podívala na jeho sešvihaný zadek: „To je ale pěkná prdelka, když je červená,“ poznamenala a doprovodila to plácnutím přes diskutovanou součást. „Můžeš se třeba napást,“ zasmála se a zmizela v přístěnku.

Mladík se o pastvu ani nepokoušel. Ostatně vzhledem k rozměrovým poměrům mezi jeho ústy a udidlem by moc velkou šanci asi neměl. Místo toho se bezradně rozhlédl kolem a pak se opatrně svalil do trávy na té straně, kde přístěnek dával alespoň trochu stínu. Popošel jsem k němu a dloubl do něj čumákem. Sice cosi zabručel, ale ani se nehnul. Protože to na žádnou další zábavu nevypadalo, popošel jsem ke stromu a v jeho stínu se začal popásat.

Po chvíli Martina vyšla z přístěnku a zavolala na Falka. Ten se snažil vyškrabat na nohy, což mu se spoutanýma rukama zrovna dvakrát nešlo, takže ho musela za postroj zvednout.

„Teď, když sis odpočinul, můžeme zkusit něco složitějšího,“ slíbila Martina koníkovi a odvedla ho k barevným kavaletám, které ležely v pravidelných rozestupech na zemi. „Tady se naučíš běhat pěkně pravidelně. Musíš přes kavalety přejít, aniž bys na nějakou šlápnul a to se ti povede, když budeš mít krok pěkně pravidelný.“

Abych vás neunavoval opakovaným líčením: Lidi asi prostě ten rytmus nemají v krvi. Alespoň tenhle člověk určitě ne, k vlastníškodě. Ale Martina Falka cvičila trpělivě, důsledně a dlouho, což zahrnovalo jeden nepříjemný pád po zakopnutí o poslední kavaletu a jeden asi ještě nepříjemnější trestný výprask poté, co při podobné příležitosti skoro srazil svou trenérku na zem.

Když koník dělal, co měl, byl pochválen. Když ne, následoval trest. A důsledná výcviková metoda slavila úspěch. Když se mladíkovi podařilo popáté za sebou přejít řadu kavalet, aniž by někoho ohrozil na životě, zdraví či majetku, vyhlásila Martina, že to by pro dnešek mohlo stačit. Nasedla na mne a vedla Falka k domovu. Když jsem ho viděl, jak se zplavený a unavený pomalu vleče, pocítil jsem s ním i jakýsi soucit a poslušně jsem šel pomalým krokem.

Doma na dvoře nás Martina každého přivázala do jednoho rohu. Nejdřív se postarala o Falka. Odstrojila ho a dokonce mu i vytáhla ocas. Pak zpoceného koníka důkladně ostříkala studenou vodou z hadice, což v něm právě moc nadšení nevzbudilo. Pak vzala kartáč a začala ho důkladně drhnout. Vzhledem k absenci srsti mu to asi bylo podstatně méně příjemné, než to bývá mně, ale nesl to statečně.

Konečně přišla řada i na mne. Za Falkova přihlížení mne Martina zavedla do boxu a odstrojila. „Přines si kartáč,“ zavelela. „Pořádně Alta vyhřebelcuješ a až budeš hotový, klekneš si před vchodem a počkáš na mne.“

„Ano paní,“ přisvědčil Falko.

„A uděláš to opravdu pořádně! Jestli to odflákneš, budeš za trest až do večera běhat s ocasem v prdeli, jasné?“

„Budu důkladný, paní,“ sliboval můj nově získanýštolba, kterému se ta představa zřetelně nelíbila, a sehnul se pro svéšaty.

„S tím nespěchej, můžeš klidně pracovat takhle,“ zarazila ho Martina.

„Ano, paní,“ povzdechl si a dal se do práce.

Nevím, zda to způsobila vidina nepříjemného a ponižujícího trestu, ale opravdu se neflákal. Takhle důkladně vykartáčovanou srst jsem snad nikdy v životě neměl. Když skončil, ještě jednou si mne pátravě prohlédl, pohladil mne po krku a vyšel ven.

Skončilo to jako takové obyčejné, horké, nudné, srpnové odpoledne.

Zde najdete několik příběhů, které vám mohou přiblížit, co ponyplay obnáší (alespoň pro jejich autory) a trochu vás pobavit

Lidé musejí být šílení

Série tří navazujících příběhů propojených osobami účastníků a především vypravěčem s poněkud netradičním úhlem pohledu.

1. Lidé musejí být šílení
2. Lidé opravdu musejí být šílení
3. Železná košile

Kdyby kůň o své síle věděl

„Kdyby kůň o své síle věděl, nikdo by na něm neposeděl,“ praví staré české přísloví. Pro antropomorfní koně to nicméně tak úplně neplatí. Očima jednoho z nich se můžete podívat na velké závody, ve kterých jde jejich účastníkům občas o... hodně.

• Kdyby kůň o své síle věděl

Další povídky

• Malá noční projížďka (stručný popis skutečné projížďky od RubberMana)
• U řeky (romantický sen kobylky Isabell)

Deset důvodů, proč je dvounohá kobylka lepší než čtvernohá

1. Stačí na ni menší bič.
2. Nemusíte jí podestýlat.
3. I jednoduchým výcvikem jí naučíte prát a chodit pro pivo (čtyřnohou to nenaučíte ani kdyby ste se přetrhli :).
4. Nemusíte platit zvěrolékaře.
5. Lépe se vám vejde do postele (když ji chcete využít i jinak než k tahu :).
6. Nemusíte jí hřebelcovat nebo čistit jí kopýtka.
7. Dokáže vám pomoct složit sulku do auta.
8. Přečte si sama příručku "Základní výcvik koně a jezdce".

Důvody 9 a 10 jsou v režimu utajení - zeptejte se autora.

Autorka: Isabella, 20. 1. 2010; Všechna práva vyhrazena, další použití či šíření bez svolení autora je zakázáno.

Toho roku panovalo v kraji neobvyklé teplo. Pro vyjádření počasí se používala okřídlená věta „že i mouchy padaj vedrem“. Že platí pravý opak připadalo malé drobné ponynce Isabelle. V parné stáji nestačila od sebe mouchy odhánět a smutně koukala na dveře, kde zmizel její chovatel a trenér v jedné osobě. Když se po nekonečně dlouhé době opět zjevil mezi futry, třímal v ruce kyblík se studenou vodou. Isabella radostně zahrabala kopýtkem a jala se chlemtat studenou vodu. Její chovatel Oliver si ji zalibně prohlížel až mu to nedalo a jemně jí začal hřbetem ruky přejíždět od krku až na krásně tvarovaný zadeček. Isabelle se to zjevně líbilo, protože se na něj lehce přitiskla a prohla se v zádech. „Je ti vedro, viď? Ty má malá kobylko, vezmu tě k řece, chladná voda ti udělá dobře, stejně jsme se letos ještě nebyli plavit“. Na znamení souhlasu Isabell pohodila hlavou až se ji krásně zavlnila dlouhá zlatá hříva. Oliver jí jemně sundal stájovou ohlávku a nasadil ji postroj včetně udidla. Isabell, zřejmě kůli vidině chladné řeky a následného příjemného osvežení,neobvykle klidně stála… ani neuhýbala hlavou před nasazením čelenky, jak bývalo jejím zlozvykem. „Hodná kobylka, tak se mi to líbí,“ dokázal její změnu chování ocenit Oliver a poplácal ji po boku.

Isabella totiž není obyčejná kobyla tedy lichokopytník druhu Equus caballus f. domesticus. Isabella je ponynka - je tělem trochu člověk a trochu kůň, ale srdcem a duší je bezpochyby kobylka. Proto Oliverova ruka spočinula na jejích bocích déle než na těle čtyřnohé kobylky.

Vše bylo přichystáno na plánovanou procházku a tak ji vyvedl z přítmí stáje, Isabella oslněná září slunce i nehybně horkým vzduchem zůstala stát a odmítala se pohnout… „Ale ale, dámička bude trucovat co? Že bych ji přechválil?“ položil řečnickou otázku Oliver, uvázal krásnou, ve slunci se třpytící Isabell k uvazišti a spěšně se vrátil do stáje.

Během vteřiny byl zpátky a dokonce v ruce držel kožený bičík. Isabell bičíky nerada, a proto jen ho spatřila začala tancovat kolem uvaziště ve snaze být od Olivera co nejdál. „Ale no tak, Bello, neboj pokud budeš hodná kobylka neupoužiju ho,“ tiše jí domlouval Oliver a už rozdělával uzel, kterým byla Isabell uvázaná. Poté si srovnal předpisově oteže a kobylku, spíše symbolicky, poklepal bičíkem po zadečku. Isabell pochopila a drobnými krůčky se vydala ze dvora. Po pár minutách při kterých se Isabell v kroku zahřály svaly ji Oliver pobídl ke klusu až se dostali na posečenou malou louku. Zde si Oliver přitáhl oteže a tím pádem Isabell zastavil.

„Tak má milovaná kobylko, dáme si trochu drezúry,“ pronesl a Isabell nesouhlasně zaržála, už se viděla u řeky. Oliver na to nedbal a dal ji pobídku k pasáži. Isabell nereagovala a stála jak zařezaná, musel jí opět lehce pobídnout bičíkem. Isabell nic, dál ho ignorovala. Ač nerad byl Oliver nucen použít na její krásně klenutý zadeček bičík důrazněji. Až měla vedle svého zlatého ocásku dva červené šlincy. Ale zabralo to,Isabel začala krásně zvedat nožky a pomalinku drobnými krůčky postupovat vpřed. Oliver ji pochválil hlasem a pobídl ji do piaffy. Krásně se jí povedla, pomyslel si její pyšný trenér v duchu a pozoroval její houpající se dlouhý, hustý ocásek. Po předvedení jeho dvou nejoblíbenějších cviků jí připnul lonžku a nechal jí pobíhat kolem v klusu a pak ve cvalu. Jelikož Isabell z toho neměla žádnou radost a požadované úkony předváděla jen z donucení, rozhodl se jí netrápit a konečně doputovat k řece. Opět ji navlékl uzdečku, poplácánim pochválil a klidným krokem došli k řece. Našel nepříliš příkrý vlez do vody a Isabell pobídl. Jak vypadala úchvatně když na ní dopadaly kapky vody a z dlouhé hřívy jí zurčely pramínky vody. Vesele zvedala nožky a tím kolem sebe stříkala vodu. Vypadala opravdu štastně a spokojeně. Bohužel brzo se nachýl čas návratu.

Isabell nejdříve musela na sluníčku trošku oschnout a zatím se její pán mohl kochat její krásou a mládím. V hlavě se mu zrodil plán, že ji přihlásí do soutěže o nejkrásnější kobylku. Cestou k domovu Isabell ťapkala naprosto předpisově, že ani Oliver nemusel použít bičík. Také cestou dokonale oschla. Ve stáji jí opět nasadil stájovou ohlávku a přinesl si krabici s čištěním. Vyndal hřbílko začal jím jemně přejíždět po její sametově hebké kůži, spíše než čistění to byla masáž. Pomalu kroužil po jejich bocích, bříšku, prsou a vychutnával si pohled na slastně přivírající oči své ponynky. Poté sáhl pro kopytní háček a vyndal nečistoty která jí uvízly kopýtkách.

Vyčistěná kopýtka namazal regenaračním olejem aby je měla krásně leská a pevná. A na konec si nechal pročesávání hřívy a ohonu. Rozhodl se, že zlaté pramínky splete do copánků a doplní růžovou mašličkou,aby Isabella vypadala opravdu roztomile. Vzal hřeben a opatrně odděloval jednotlivé pramínky od sebe. Obzvláště dbal na to,aby byli jednotlivé copánky stejně široké.

Když byla péče o kobylku dokončena nemohl se na její krásu vynadívat, znovu jí obejmul a v rozhodnutí přihlásit jí do soutěže o nejkrásnější kobylku se jenom utvrdil.