U řeky
Autorka: Isabella, 20. 1. 2010; Všechna práva vyhrazena, další použití či šíření bez svolení autora je zakázáno.
Toho roku panovalo v kraji neobvyklé teplo. Pro vyjádření počasí se používala okřídlená věta „že i mouchy padaj vedrem“. Že platí pravý opak připadalo malé drobné ponynce Isabelle. V parné stáji nestačila od sebe mouchy odhánět a smutně koukala na dveře, kde zmizel její chovatel a trenér v jedné osobě. Když se po nekonečně dlouhé době opět zjevil mezi futry, třímal v ruce kyblík se studenou vodou. Isabella radostně zahrabala kopýtkem a jala se chlemtat studenou vodu. Její chovatel Oliver si ji zalibně prohlížel až mu to nedalo a jemně jí začal hřbetem ruky přejíždět od krku až na krásně tvarovaný zadeček. Isabelle se to zjevně líbilo, protože se na něj lehce přitiskla a prohla se v zádech. „Je ti vedro, viď? Ty má malá kobylko, vezmu tě k řece, chladná voda ti udělá dobře, stejně jsme se letos ještě nebyli plavit“. Na znamení souhlasu Isabell pohodila hlavou až se ji krásně zavlnila dlouhá zlatá hříva. Oliver jí jemně sundal stájovou ohlávku a nasadil ji postroj včetně udidla. Isabell, zřejmě kůli vidině chladné řeky a následného příjemného osvežení,neobvykle klidně stála… ani neuhýbala hlavou před nasazením čelenky, jak bývalo jejím zlozvykem. „Hodná kobylka, tak se mi to líbí,“ dokázal její změnu chování ocenit Oliver a poplácal ji po boku.
Isabella totiž není obyčejná kobyla tedy lichokopytník druhu Equus caballus f. domesticus. Isabella je ponynka - je tělem trochu člověk a trochu kůň, ale srdcem a duší je bezpochyby kobylka. Proto Oliverova ruka spočinula na jejích bocích déle než na těle čtyřnohé kobylky.
Vše bylo přichystáno na plánovanou procházku a tak ji vyvedl z přítmí stáje, Isabella oslněná září slunce i nehybně horkým vzduchem zůstala stát a odmítala se pohnout… „Ale ale, dámička bude trucovat co? Že bych ji přechválil?“ položil řečnickou otázku Oliver, uvázal krásnou, ve slunci se třpytící Isabell k uvazišti a spěšně se vrátil do stáje.
Během vteřiny byl zpátky a dokonce v ruce držel kožený bičík. Isabell bičíky nerada, a proto jen ho spatřila začala tancovat kolem uvaziště ve snaze být od Olivera co nejdál. „Ale no tak, Bello, neboj pokud budeš hodná kobylka neupoužiju ho,“ tiše jí domlouval Oliver a už rozdělával uzel, kterým byla Isabell uvázaná. Poté si srovnal předpisově oteže a kobylku, spíše symbolicky, poklepal bičíkem po zadečku. Isabell pochopila a drobnými krůčky se vydala ze dvora. Po pár minutách při kterých se Isabell v kroku zahřály svaly ji Oliver pobídl ke klusu až se dostali na posečenou malou louku. Zde si Oliver přitáhl oteže a tím pádem Isabell zastavil.
„Tak má milovaná kobylko, dáme si trochu drezúry,“ pronesl a Isabell nesouhlasně zaržála, už se viděla u řeky. Oliver na to nedbal a dal ji pobídku k pasáži. Isabell nereagovala a stála jak zařezaná, musel jí opět lehce pobídnout bičíkem. Isabell nic, dál ho ignorovala. Ač nerad byl Oliver nucen použít na její krásně klenutý zadeček bičík důrazněji. Až měla vedle svého zlatého ocásku dva červené šlincy. Ale zabralo to,Isabel začala krásně zvedat nožky a pomalinku drobnými krůčky postupovat vpřed. Oliver ji pochválil hlasem a pobídl ji do piaffy. Krásně se jí povedla, pomyslel si její pyšný trenér v duchu a pozoroval její houpající se dlouhý, hustý ocásek. Po předvedení jeho dvou nejoblíbenějších cviků jí připnul lonžku a nechal jí pobíhat kolem v klusu a pak ve cvalu. Jelikož Isabell z toho neměla žádnou radost a požadované úkony předváděla jen z donucení, rozhodl se jí netrápit a konečně doputovat k řece. Opět ji navlékl uzdečku, poplácánim pochválil a klidným krokem došli k řece. Našel nepříliš příkrý vlez do vody a Isabell pobídl. Jak vypadala úchvatně když na ní dopadaly kapky vody a z dlouhé hřívy jí zurčely pramínky vody. Vesele zvedala nožky a tím kolem sebe stříkala vodu. Vypadala opravdu štastně a spokojeně. Bohužel brzo se nachýl čas návratu.
Isabell nejdříve musela na sluníčku trošku oschnout a zatím se její pán mohl kochat její krásou a mládím. V hlavě se mu zrodil plán, že ji přihlásí do soutěže o nejkrásnější kobylku. Cestou k domovu Isabell ťapkala naprosto předpisově, že ani Oliver nemusel použít bičík. Také cestou dokonale oschla. Ve stáji jí opět nasadil stájovou ohlávku a přinesl si krabici s čištěním. Vyndal hřbílko začal jím jemně přejíždět po její sametově hebké kůži, spíše než čistění to byla masáž. Pomalu kroužil po jejich bocích, bříšku, prsou a vychutnával si pohled na slastně přivírající oči své ponynky. Poté sáhl pro kopytní háček a vyndal nečistoty která jí uvízly kopýtkách.
Vyčistěná kopýtka namazal regenaračním olejem aby je měla krásně leská a pevná. A na konec si nechal pročesávání hřívy a ohonu. Rozhodl se, že zlaté pramínky splete do copánků a doplní růžovou mašličkou,aby Isabella vypadala opravdu roztomile. Vzal hřeben a opatrně odděloval jednotlivé pramínky od sebe. Obzvláště dbal na to,aby byli jednotlivé copánky stejně široké.
Když byla péče o kobylku dokončena nemohl se na její krásu vynadívat, znovu jí obejmul a v rozhodnutí přihlásit jí do soutěže o nejkrásnější kobylku se jenom utvrdil.